V záložce Nastavení a možnosti můžete upravit hodnotu gravitačního zrychlení, geometrické tolerance objektů a orientaci os, a také provést nastavení pro automatické propojování objektů a pro určování nákladů.
Nastavení
V této části můžete zkontrolovat hodnotu 'Gravitačního zrychlení' g. Používá se pro určení vlastní tíhy prutů a ploch, pro převod hmot ("konstanta převodu hmotností") a pro dynamické analýzy. Přednastavena je přibližná hodnota 10,00 m/s2, kterou můžete v případě potřeby upravit.
'Orientace na sever' popisuje polohu modelu vzhledem ke světové straně. Přednastavena je severní orientace 0°, což odpovídá severní orientaci podél globální osy X. Pokud chcete změnit orientaci modelu, zaškrtněte políčko a zadejte úhel Φ.
Tolerance modelu
Při modelování nebo importu dat z CAD programu mohou u objektů modelu vzniknout drobné geometrické odchylky. RFEM tyto nesrovnalosti automaticky odstraní, pokud jsou překročeny určité vzdálenosti. Velmi blízko sebe ležící uzly se tak spojí, linie nebo pruty ležící mimo roviny se integrují do ploch a minimálně nakloněné linie a pruty se klasifikují jako svislé.
Přednastavené tolerance jsou vhodné pro většinu modelů. U malých rozměrů modelu může být nutné tolerance odpovídajícím způsobem upravit.
Možnosti
Možnosti v této části určují, zda se v modelu používají tzv. "zástupci" pro pruty a sady prutů nebo "buňky ploch".
Pokud jsou zaškrtnuta políčka pro 'Zástupce prutů' a 'Zástupce sad prutů', jsou v dialogu k dispozici doplňkové záložky Zástupci prutů a Zástupci sad prutů. Je-li zaškrtnuto políčko 'Buňky ploch', program automaticky rozpozná uzavřené dílčí oblasti ploch. Tento typ objektu je popsán v kapitole Buňky ploch.
Seznam 'Aktivovat generátor pravidlově založených spojů' otevírá možnost použít generátor pro spojování nepropojených objektů modelu. Tato funkce je popsána v kapitole Generátor pravidlově založených spojů. Tlačítkem
můžete vytvořit nový generátor, tlačítkem
upravit položku vybranou v seznamu.
Globální osy XYZ
Tato část určuje orientaci globální osy Z. V aplikacích CAD ukazuje osa Z většinou nahoru, v programech pro statiku dolů. Pro výpočet to nemá žádný význam.
Je-li Z orientována nahoru, při funkci 'Aktivní vlastní tíha' v zatěžovacím stavu (viz kapitola Zatěžovací stavy ) se automaticky uvažuje faktor -1.0 ve směru Z.
Lokální osy xyz
V normách jsou označení os prutů upravena různě. Zde můžete určit, jak jsou orientovány hlavní osy prutu z nebo y a osa plochy z, aby se lokální osnové systémy přizpůsobily regionálním konvencím.
Poloha lokálních os prutů a ploch je znázorněna v grafech této části.
Poloha středu smyku
Pomocí obou výběrových polí můžete určit, jaký vliv má střed smyku na výpočet se šesti stupni volnosti. V předchozích verzích byla implicitně předpokládána poloha středu smyku 'V těžišti', takže nemohlo vzniknout účelové kroucení v důsledku geometrie profilu. Možnost 'Mimo těžiště' nyní nabízí možnost realisticky znázornit chování kroucení nesymetrických průřezů.
Odhad nákladů / emisí CO2
Určování nákladů a emisí CO2 modelu probíhá na základě prutů, ploch a tělesových prvků modelu. Slouží k tomu postup, jaký se v praxi používá pro kalkulaci celkových nákladů budovy. Model se přitom člení na jednotky jako stroppodlaží suterénu, vnější stěna nebo průvlak. Pro tyto jednotky se stanoví specifické jednicové náklady, které pokrývají veškeré zjišťované náklady (cena za plochu, cena za délku, cena za hmotnost). Hmotnosti jednotlivých jednotek (hmotnost, těleso, plocha) se pak násobí příslušnými jednicovými náklady. Tímto způsobem získáte dílčí náklady pro každou jednotku. Součet všech dílčích nákladů dává celkové náklady modelu. Odhad emisí CO2 vychází ze stejného přístupu.
Stanovte symbol měny pro náklady. Náklady na jednotku pak můžete definovat u materiálů a objektů.
Součinitele podmínek působení umožňují globálně škálovat náklady a emise CO2 modelu. To může být užitečné pro úpravy nákladů v průběhu projektu.