Ať už jde o medicínu, matematiku nebo společnost: pro téměř každý obor existuje Nobelova cena. Uznání za mimořádné výkony. A jak je to ve stavebnictví? I zde skutečně existuje obdoba, alespoň pro architekturu: Pritzkerova cena. Na rozdíl od Nobelovy ceny je Pritzkerova cena na veřejnosti méně známá, nositeli však v odborných kruzích zajišťuje obrovské uznání.
.png?mw=760&hash=268481e994ca0da650f2d85cbc3a765b57201199)
O co ale u Pritzkerovy ceny přesně jde a jak vznikla? A je nakonec skutečně opravdovým oceněním, nebo spíše pochybnou pečetí kvality? Společně se podíváme na to, jak k tomu došlo, že jsou architekti oceňováni Pritzkerovou cenou. A podíváme se na to, co všechno je třeba udělat pro její získání. Zůstaňte s námi!
Proč existuje Pritzkerova cena?
Celé to začalo v roce 1979. Tehdy měla Pritzkerova cena svůj počátek. K životu ji přivedli manželé Cindy a Jay Pritzkerovi, majitelé světoznámé hotelové skupiny Hyatt. Pro oba bylo důležité dostat architekturu více do povědomí veřejnosti. Koneckonců, téměř každý znal nejdůležitější stavby té doby, ale málokdo znal lidi, kteří za nimi stojí.
Manželé Pritzkerovi založili nadaci Hyatt Foundation, která od té doby každoročně uděluje Pritzkerovu cenu. A celé se to prosadilo. Mezitím je Pritzkerova cena celosvětově uznávaná a pravidelně přináší nové zakázky. Od svého zavedení se však mnohé změnilo.
Pritzkerova cena: Cena pro hvězdy
Zpočátku byl koncept docela jednoduchý. Pritzkerova cena měla zvláště oceňovat jednotlivé architekty. Přišli přitom výhradně na řadu architekti-hvězdy, ikonické osobnosti jako James Stirling, Frank Gehry a Norman Foster. Šlo o to, postavit jednoho z již tak slavných architektů do ještě jasnějšího světla.
Odůvodnění, proč jeden z nich v daném roce obdržel Pritzkerovu cenu, se často vztahovalo na obzvláště spektakulární stavbu. Šlo přitom ale hlavně o prestiž a design, ne nezbytně o to, zda a jak dobře se budova po svém dokončení dala také užívat. Zde začíná i další část tohoto příspěvku, neboť právě o minulosti je třeba u Pritzkerovy ceny referovat kritičtěji.
Kritické body Pritzkerovy ceny
Protože v centru pozornosti stojí architekt, vznáší se při každém udílení cen ve vzduchu mýtus génia. Přitom je stavba jednoznačně týmová práce. Ať už inženýr, krajinářský architekt, odborný projektant nebo stavební firma: aby mohl být návrh architekta úspěšně realizován, je zapotřebí mnoha chytrých hlav. Přesto ocenění Pritzkerova cena po dlouhou dobu směřovalo výhradně k jednotlivým architektům.
Dobrým příkladem tohoto problému je Jørn Utzon. Pritzkerovu cenu obdržel v roce 2003, rozhodující pro to byl jeho návrh a jeho práce na Opere v Sydney. Jeho vize designu opery byla sice naprosto legendární, avšak právě ikonická střecha by bez Sira Ove Arupa a jeho týmu inženýrů nikdy nebyla realizovatelná. Pouze intenzivní interdisciplinární spoluprací mezi architektem a inženýry mohla být Opera v Sydney realizována. Ocenění, které by odpovídalo Pritzkerově ceně, však neexistovalo. Pokud se zajímáte o Operu v Sydney, podívejte se prosím sem: Sydneyer Opernhaus: Ein Meisterwerk ohne seinen Meister .
Ženy a Pritzkerova cena
Další velký kritický bod Pritzkerovy ceny: Ženy byly dlouhou dobu jednoduše přehlíženy. Tak byla Zaha Hadid v roce 2004, 25 let po zavedení Pritzkerovy ceny, první ženou, která cenu získala samostatně. K tomu je třeba říci, že ji alespoň získala. Pokud se chcete dozvědět více o Zaze Hadid, podívejte se prosím sem: Blogový příspěvek o Zahovi Hadid .
Jinak tomu bylo v případě Denise Scott Brown. V roce 1991 obdržel Pritzkerovu cenu její manžel a dlouholetý pracovní partner Robert Venturi. Problém byl v tom: Jeho žena na mnoha projektech a návrzích rovnoprávně spolupracovala, přesto ale nebyla oceněna. V roce 2013 tisíce studentů a lidí z architektury podepsaly petici za to, aby jí byla Pritzkerova cena uznána zpětně, ale tento záměr přesto ztroskotal na porotě. Dřívější rozhodnutí ohledně Pritzkerovy ceny prý nelze měnit.
Již tehdy ženy často pracovaly jako partnerky nebo spoluzakladatelky v architektonických kancelářích, aniž by se jim dostalo stejného veřejného uznání. Ženy v architektuře stály obecně velmi dlouho ve stínu mužsky dominovaného oboru. Celé to tedy není pouze problémem Pritzkerovy ceny. Přesto by se mělo něco změnit – a naštěstí se tak i stalo. Nápravu měly přinést takzvané společné ceny.
Kancelářští partneři byli v minulosti často oceněni společně, například Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa, kteří v roce 2010 obdrželi Pritzkerovu cenu. Jejich kancelář SANAA v Tokiu je známá především pro budovy působící plynule, které splývají se svým okolím. Takový postup však nic nemění na tom, že ženy jsou spíše oceňovány jako součást dua, zatímco mužští laureáti mnohdy stojí na pódiu sami.
Pritzkerova cena: Cena západního světa?
Po dlouhou dobu dominovaly Pritzkerově ceně především jména z regionů Evropy, Japonska a Severní Ameriky. To vedlo ke stále hlasitější kritice: Pritzkerova cena neoceňovala žádnou kulturní rozmanitost. Tato kritika přitom souvisela méně s národností laureátů, ale s měřítky, podle kterých byla Pritzkerova cena udělována.
Neboť zohledňované faktory, podle kterých se dlouho hodnotilo, byly silně ovlivněny západními ideály architektury: ikonické fasády a spektakulární prestižní stavby. Přitom architektonické mistrovské dílo bylo mnohem víc, než jen stavět obzvláště vysoké nebo honosné budovy. A tím se Pritzkerova cena postupně měnila.
Pritzkerova cena: Proměna v novém tisíciletí
Postupně se měnila měřítka, jimiž porota určovala své laureáty. Místo aby se soustředila na slavné jednotlivce nebo známé kanceláře, dostávaly se do popředí zcela jiné faktory. Faktory, které se současně stávaly stále důležitějšími v celém stavebnictví:
- Stavební postupy šetrné ke zdrojům s použitím lokálních materiálů
- Zohlednění tradičních stavebních postupů
- Komunitní plánovací procesy
- Klimaticky přizpůsobená architektura bez náročné techniky
Všechny znaky ukazovaly na udržitelnost. V centru pozornosti jsou dnes především takové projekty, které přebírají společenskou, ekologickou a kulturní odpovědnost. Počítá se konstrukce v součinnosti se svým okolím, takříkajíc jako celkový výkon, který zohledňuje každou stránku projektu.
Podle čeho porota u Pritzkerovy ceny hodnotí?
Ale jak porota vůbec určuje nového laureáta? Jak to celé dnes probíhá? Oficiální bodové systémy nebo váhová hodnocení neexistují. Neoceňuje se už ani žádná jednotlivá stavba, nýbrž celkové dílo architekta nebo kanceláře. Jak je nakonec určen vítěz, na to se krátce podíváme.
Může se člověk o Pritzkerovu cenu jednoduše ucházet, aby byl oceněn? Ne, veřejná přihláška neexistuje. Místo toho jsou architektky a architekti nominováni. Tyto nominace mohou vyslovit nejrůznější lidé, mezi něž patří:
- dřívější laureáti Pritzkerovy ceny
- architekti
- vysokoškolští pedagogové
- kritici architektury
- politici
Nominovat lze do 1. listopadu daného roku. Kdo nakonec nebyl vybrán, dostane se pro následující roky automaticky na seznam. Jsou-li všechny nominace uzavřeny, sejde se nezávislá porota složená z pěti až devíti členů, aby se poradila. Mezi nimi jsou nejen architekti, ale i další osobnosti z oblasti umění, kultury, vědy nebo hospodářství.
Kdo jednou zasedne v porotě, zůstává v ní zpravidla několik let. Neboť jednak mají být laureáti srovnatelní, na druhé straně musí být zaručeno, že do hodnocení pravidelně plynou nové perspektivy. Členové rodiny Pritzkerových nebo externí pozorovatelé se porady neúčastní.
Celkové dílo nominovaných architektů je hodnoceno důvěrně. Oficiální bodový systém nebo žebříček neexistuje. To činí zjišťování vítěze velmi netransparentním – další důležitý kritický bod, který přetrvává dodnes. Oficiálně by se laureáti měli vyznačovat talentem, vizí a angažovaností, přispívat udržitelným způsobem jak pro lidstvo, tak pro zastavěné prostředí.
V praxi přistupují další body. Stavby by měly samozřejmě vykazovat vysokou architektonickou kvalitu. K tomu patří i to, že byly použity inovace a nová konstrukční, resp. technická řešení. Kdo je oceněn, měl by samozřejmě také vytvořit něco výjimečného. Vlastní celkové dílo musí mít znatelný dopad na vývoj architektury. Zároveň by ale mělo být provázáno s regionem a tradicí.
Stále větší roli hraje kromě toho téma udržitelnosti. Zacházení se stávajícími fondy a již existujícími zdroji je stejně důležité jako společenská přidaná hodnota novou konstrukcí. Jednoduše postavit do starého města designové monstrum, to nestačí. Příkladem, jak by architektura v dnešní době neměla vypadat, jsou mimo jiné stavby od Santiaga Calatravy. Podívejte se prosím na blogový příspěvek, pokud vás to zajímá: Mezi elegancí a dobrodružstvím: Santiago Calatrava .
Na začátku roku se tedy porota radí za zavřenými dveřmi. Až do vyhlášení vítěze nepronikne absolutně nic ven. Neexistuje žádný zveřejněný užší seznam, žádná veřejná hlasování a dokonce ani odůvodnění pro zamítnuté kandidáty.
Na jaře pak rozhodnutí: Kdo vyhrál a proč? Podrobné odůvodnění poroty je jediným vodítkem, které se veřejnost kdy dozví. Vítěz obdrží peněžní odměnu a bronzovou medaili s nápisem “Pritzkerova cena”.
Závěr: Pritzkerova cena dnes
S pohledem na minulost se na konci vynořuje ještě jedna rozhodující otázka: Má dnes Pritzkerova cena ještě stejný význam? Zde stojí proti sobě různé perspektivy na takzvanou Nobelovu cenu za architekturu. Podívejme se na to shrnujícím způsobem.
Pritzkerova cena je i nadále nejvyšším mezinárodním uznáním pro architekta. Ocenění zajišťuje celosvětovou pozornost, ovlivňuje debaty o moderní architektuře a zviditelňuje i takové architekty, kteří zrovna nenavrhují jednu prestižní stavbu za druhou. To je obrovská přidaná hodnota pro obor a spouští nové trendy i inovativní nápady.
Zároveň však stále platí jeden kritický bod ze začátku tohoto příspěvku: Architektura je a zůstává týmovou prací. Dokonce ani legendární Gustave Eiffel nenavrhl svou věž sám. Jeho příběh a příběh Eiffelovy věže si můžete ostatně přečíst zde:
Také lze dobrou architekturu, v jakémkoli ohledu, jen těžko objektivně srovnávat. Chutě jsou různé. Co je pro jednoho umění, může být pro druhého na vyhození. I o tom jsme již jeden příspěvek napsali: Varování před stavebním hříchem: Je to umění, nebo to může pryč? .
Mnozí architekti, kteří pro obor mnoho udělali, nebyli nikdy oceněni. Je zkrátka jen jedna Pritzkerova cena za rok. Nehledě na to zůstávají výkony ostatních zúčastněných, jako jsou inženýři, často zcela nepovšimnuty. Přitom ti, kdo odvážné architektonické návrhy realizují, by si zasloužili minimálně stejně tolik uznání jako sami architekti.
V konečném důsledku Pritzkerova cena ovlivnila svět architektury, a to po celá desetiletí. Kult architektů-hvězd postupně ustoupil zaměření na společenskou odpovědnost. Tím se Pritzkerova cena bezpochyby změnila správným směrem.
A přesto zůstávají otázky otevřené: Je spravedlivé oceňovat jednotlivého architekta? Nebylo by smysluplnější udělovat cenu za obzvláště výjimečný stavební projekt v daném roce, a tím všem zúčastněným? Zodpovězení těchto otázek necháváme na vás. A pokud si chcete přečíst více o vzrušujících stavebních projektech nebo zajímavých osobnostech ve stavebnictví, podívejte se prosím na další příspěvky na blogu. Pokud se vám tento líbil, mohlo by vás zajímat také: