Dodatečná zatížení základu, jako je vlastní tíha základu, nadnásyp a spodní voda, nejsou v programu RFEM 6 plně zohledněna v globálním statickém modelu, ale jsou doplněna až v addonu „Betonové základy“ a vyhodnocena pro posouzení.
Přitom je důležité tato zatížení správně zobrazit ve struktuře zatěžovacích stavů:
Vlastní tíhu nosné konstrukce a základu lze zohlednit v zatěžovacím stavu vlastní tíhy. Nadnásyp a spodní voda by měly být naproti tomu definovány v samostatných zatěžovacích stavech a neměly by být paušálně zahrnuty do vlastní tíhy.
Důvodem je to, že tato působení mohou v závislosti na posouzení působit jak příznivě, tak nepříznivě. Spodní voda může například vést ke vztlaku, v jiných případech však působit odlehčujícím účinkem. Podobně to platí pro nadnásyp, který může působit stabilizačně nebo dodatečně zatěžujícím způsobem.
Díky samostatné definici ve vlastních zatěžovacích stavech lze tato působení v kombinacích zatížení cíleně zahrnout nebo vyloučit. Tím je zajištěno, že pro příslušná posouzení geotechnických konstrukcí (např. porušení základové půdy, usmyknutí nebo vztlak) je rozhodující zatěžovací stav správně zohledněn.
Pro kontrolu správnosti se doporučuje ve statické analýze vyhodnotit „podporové síly se zatížením základu“, aby se ověřilo, zda byla dodatečná zatížení základu zohledněna v očekávaném rozsahu.